Co je to udržitelný rozvoj
Příroda potřebovala milion let, aby byla vytvořena zásoba uhlí odpovídající jednoroční celosvětové spotřebě. Současná doprava, výroba a domácnosti pohltí v relativně krátkém čase veškerou ropu, která je výsledkem milionů let přírodního procesu.
Na celosvětové Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (Earth Summit) v Rio de Janeiru v roce 1992 přihlásila drtivá většina zemí světa k principům udržitelnosti života na Zemi: lidská společnost musí buď začít cílevědomě regulovat svou reprodukci a spotřebu, nebo se připravit na dříve či později hrozící katastrofu.
Právní řád České republiky definuje pojem „trvale udržitelný rozvoj“ jako rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů (§ 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).
Evropský parlament o dekádu později vynechal označení trvale a definoval udržitelný rozvoj takto:
„Udržitelný rozvoj znamená zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace.“ (Nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 2493/2000 a číslo 2494/2000)
Zjednodušeně lze říci, že udržitelný rozvoj zajistí taková společnost, která spotřebuje pouze přírůstky („jen to, co vyroste“), postará se o minimalizaci emisí škodlivin a nezanechá v životnímu prostředí nemineralizované či neimobilizované odpady.
Udržitelný rozvoj = pouze spotřeba přírůstků + minimalizace emisí + žádné nemineralizované odpady.
Udržitelnosti lze tedy dosáhnout pomocí náhrady neobnovitelných zdrojů energie
Budoucí problémy
Spotřeba vody, potravy, stavebních materiálů a spotřebního zboží na jednoho člověka je dnes desetkrát až třicetkrát větší než v dobách počátku lidské existence.
Produkce olova se za posledních 7000 let zvýšila milionkrát. Zvýšení se týká se rovněž organických materiálů.
Používání kadmia jako stabilizátoru u polyvinylchloridu (PVC) v období od šedesátých do osmdesátých let vedlo k nahromadění zásob několika tisíc tun kadmia. I kdyby se PVC v budoucnu vyráběl s použitím stabilizátorů neobsahujících kadmium, odpadové hospodářství se bude muset nejméně po několik dalších desetiletí vyrovnávat s kadmiem z PVC.
Budoucí cíle odpadového hospodářství
Množství odpadu velmi pravděpodobně poroste i přes všechny strategie předcházení vzniku odpadů,.
Z pohledu udržitelného rozvoje musíme v budoucnosti dosáhnout:
1. Zachování obnovitelných zdrojů materiálů a energie – udržení zásob pro příští generace.
2. Zajistit, aby se do životního prostředí ukládalo co nejméně znečišťujících látek (emisí).
Energetické využívání odpadů může pomoci ke splnění obou cílů.
Energetické využívání odpadu a udržitelný rozvoj
EU vyžaduje využívání odpadů, a to i spalováním s výrobou energie.
Množství odpadu na skládkách se musí minimalizovat - EU stanovuje termíny týkající se redukování množství odpadu určeného ke skládkování .
• Do roku 2006 musí každý členský stát prokázat, že skládkuje o 25% méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995
• Do roku 2009 musí každý členský stát prokázat, že skládkuje o 50% méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995
• Do roku 2016 musí každý členský stát prokázat, že skládkuje o 65% méně biologicky rozložitelných odpadů než v roce 1995
Většina Evropy ustupuje od přímého skládkování odpadů a přechází na materiálové nebo energetické využívání odpadů.
Energetické využívání odpadů je v antropogenní sféře zařazeno na konec spotřebního řetězce a tvoří tak logický vysoce účinný filtr na výstupu z antropogenní sféry do životního prostředí.
Energetickým využíváním odpadů lze dosáhnout:
1. Úspory nenahraditelných zdrojů paliv.
2. Desetinásobného snížení objemu a snížení hmotnosti odpadu ukládaného na skládku o 60–70 % .
3. Mineralizaci organického uhlíku.
4. Imobilizaci škodlivin ve zbytkových materiálech.
5. Inertních vlastností zbytkových materiálů z procesu energetického využívání odpadů – zajištění trvalého bezpečného uložení do zemské kůry nebo zpracování na použitelné produkty.
6. Získávání čistých kovů – např. zinku (úpravou zbytkových materiálů z procesu čištění spalin na látkově využitelné frakce).
7. Prokazatelně nejčistějšího zdroje energie získávané termicko oxidačním procesem. Žádné, sebelépe odsířené spaliny z elektrárenských procesů se nemohou svojí kvalitou srovnávat s vyčištěnými spalinami z procesů energetického využívání odpadů.
8. Eliminování emisí skleníkových plynů. Energetické využívání odpadů je z hlediska životního prostředí neutrální ve vztahu k oxidu uhličitému, který vnikne oxidací organického uhlíku. Tímto se, v porovnání se skládkováním, zamezí emisím skleníkových plynů - uhlovodíků (z velké části methanu).
Jak hospodařit s odpady
Pro produkty vznikající při recyklaci odpadů a jejich materiálovém využití je nutné hledat uplatnění. Musí se z nich vyrobit výrobky, které si někdo koupí. Když se však takový výrobek nepodaří najít, nebo o výrobky není zájem, zhorší se situace i pro ty, kdo odpady zpracovávají.
Když odpady využijeme energeticky, tj,. vyrobíme z elektřinu a teplo, není nutné hledat odbyt: po energii je stále veliký hlad.
Energeticky využívané odpady nahrazují palivo, jako je uhlí nebo ropa, které by se jinak musely těžit. Zároveň výrazně zmenšuje množství znečišťujících látek, které odcházejí do ovzduší.
Z tohoto hlediska je energetické využívání odpadů pro náš udržitelný rozvoj nezbytné.
Zdroj: Jaroslav Hyžík, EIC, s. r. o.