Již ke konci 80. let- a hlavně pak v 90. letech minulého století byly v Evropě vedeny rozsáhlé diskuse o vhodném zpracování komunálního odpadu před jeho uložením do zemské kůry – do skládky.Při návrzích evropských konceptů odpadového hospodářství v 90. letech minulého století nenacházelo nasazení klasického spalovacího procesu vždy dostatečnou podporu u občanů a u politiků.
Skládkování komunálního odpadu nebylo přijatelé – některé evropské státy (Dánsko, Francie, SRN, Švýcarsko) se připravovaly na zákaz skládkování komunálního odpadu.Strategie, vyvíjené v té době k zamezení či k omezování vzniku odpadů a k jejich látkovému využívání, problém ekologického zpracování odpadů sice mírnily, nemohly ho však v žádném případě vyřešit.
Logickým důsledkem této situace bylo hledání alternativ ke spalovacímu procesu. Jako slibné alternativy ke klasické termické oxidaci se jevily pyrolýzní a zplyňovací technologie jakož i technologie, které měly (alespoň verbálně) proces termického zpracování eliminovat. Pro řadu komunálních seskupení byly tyto technologie řešením budoucnosti.
Tyto tzv. inovativní technologie vyvolávaly v 90. letech minulého století v souvislosti s možným řešením odpadového hospodářství velmi často (neoprávněně) pozitivní reakce v médiích a u občanů.
Nicméně řada evropských měst a svazů měst a obcí postavila zařízení na energetické využívání odpadu vysokého technického standardu s výkonnými systémy k čištění spalin a se zařízením na vyžívání a na zpracování zbytkových látek.