Ke konci minulého století musely být v Evropě hledány funkční koncepty odpadového hospodářství. Právě v době hledání takových konceptů byla dosud ověřená technologie energetického využívání zpochybňována, což vedlo k hledání alternativních technologií. Tyto alternativní technologie byly vyvíjeny a následně neúspěšně uváděny do provozu. Tuto dobu lze pro množství zbytečně vynaložených prostředků nazvat jako dobu technologického šílenství.
Kolem alternativních procesů tzv. „technologického šílenství“ (zplyňovací procesy – např. Thermoselect, Siemens Schwelbrennverfahren, plazmové technologie) nastal později z důvodů praktické neproveditelnosti relativní klid a evropská zařízení na energetické využívání komunálního odpadu jsou veskrze vybavena osvědčenými roštovými ohništi s vysokým stupněm procesní inovace.
V současné době se pod slůvkem alternativní technologie rozumí spíše spoluspalování v cementárnách a v zařízeních na výrobu energie.