Zařazení stupně MBÚ do investičního projektu, který zahrnuje celý koncový stupeň nakládání se zbytkovým komunálním odpadem, nemá z ekonomického (ani z technického ani z environmentálního) hlediska žádné opodstatnění a je nutno jej jednoznačně odmítnout jako nadbytečné. Zahrnutí stupně MBÚ snižuje hodnotu projektu, tj. zatěžuje ho významnými investičními i provozními náklady, které nepřinášejí žádný užitek.
Za předpokladu, že cílem komplexního investičního projektu je
-
omezit skládkování odpadů,
-
nahrazovat neobnovitelné zdroje energie,
-
chovat se ekologicky a ekonomicky,
tak předřazení stupně MBÚ před samotné energetické využívání opadů (EVO) jednoznačně zhoršuje všechny 3 výše uvedené bilance vzájemného porovnání EVO versus MBÚ + EVO.
Vysvětlení k problematice MBÚ z provozně-ekonomického hlediska
Zařízení MBÚ v Rakousku a Německu byla zaváděna v souvislosti se zákazem skládkování biologicko-rozložitelných odpadů od roku 2004 (Rakousko), resp. 2005 (Německo). Měla řešit odpady pro obce, které vlastnily skládku, ale neměly a ani neuvažovaly stavět EVO.
Procesem MBÚ došlo k úpravě odpadů a oddělení frakcí s vyšší a nižší výhřevností. Tím byla vytvořena možnost pro uložení alespoň části odpadů na skládku (podsítná frakce s nižší výhřevností). Tzv. lehká frakce byla určena pro využití v již existujících zařízeních v okolí a celkové množství odpadů k dopravě a k využití v EVO se tak mělo snížit.
Z ekonomického hlediska však samotným procesem MBÚ není vytvářena žádná přidaná hodnota, resp. se tvoří "záporná hodnota", protože provozovatel platí za odbyt jak podsítné (skládkování) tak nadsítné (spalování) frakce. Pro vyrovnané hospodaření takového provozu je nutno realizovat vysoké ceny za odpady, které pokryjí veškeré náklady, aniž by docházelo vlastní činností (výrobou) k tvorbě užitku.
Naopak spalovny odpadů vyrábějí teplo a energii, které prodávají a realizují tak tržby.Přitom ještě šetří neobnovitelné zdroje energie. Na druhé straně MBÚ na svůj provoz energii nakupují, resp.spotřebovávají.
MBÚ má význam pouze partikulární, tj. např. právě pro konkrétní obec, která vlastní skládku a nemusí tak investovat do zařízení na využití lehké frakce.
V případě komplexního projektu je nezbytné posuzovat projekt jako celek. Nikoliv odděleně MBÚ a samostatně EVO.
Jestliže se jedná o kompletní projekt zahrnující celý cyklus využití / odstranění směsného komunálního odpadu , tj. včetně výstavby koncového zařízení pro tzv. lehkou výhřevnou frakci, zařazení stupně MBÚ před EVO ztrácí z provozně-ekonomického hlediska smysl.
Modelovými výpočty na základě údajů z referenčních zařízení lze zjistit, že čím je technologicky uzel MBÚ náročnější ( s cílem odklonit od EVO co největší množství odpadů), tím je celý projekt dražší a to jak investičně tak provozně.
Z toho plyne, že provozně-ekonomicky je nejvýhodnější řešení s nulovým MBÚ, tj. pouze EVO bez MBÚ.