V České republice jsou snahy tvrdit, že MBÚ je ekologičtější a ekonomičtější než klasické energetické využívání odpadu ve spalovnách. Tato nepodložená tvrzení mají být argumentem pro to, že český stát nechce podporovat výstravbu spaloven odpadů ze státních prostředků.
Bohužel opak je pravdou. Legitimazace a výstavba MBÚ by v zásadě znamenala pro provozovatele zvýšená provozní i ekonomická rizika.
MBÚ není koncovým zařízením, ale vloženým předsupněm spalování - energetického využívání odpadů.
Odpůrci energetického využívání odpadu používají nevěcné a nesprávné argumenty, že spalování odpadu – byť s výrobou energie - emituje řadu jedovatých látek a je o hodně dražší. Nasazení MBÚ jakoby proces spalování eliminovalo . Tyto argumenty obstát nemohou: Hlavním výstupem z procesů MBÚ je vedle tzv. podsítné frakce, která se ukládá na skládku, tzv. alternativní či náhradní palivo.
Provozem zařízení MBÚ se tedy proces spalování neeliminuje, nýbrž přesune do dalšího stupně zpracování odpadu – do procesu spoluspalování.
V případě spoluspalování v klasických elektrárenských kotlích je nutné počítat s obdobnými emisemi jako u spalování odpadu bez čištění spalin.
Tedy spoluspalující elektrárenská jednotka se stane „maskovanou spalovnou“ bez patřičné ochrany životního prostředí.
Mají – li zařízení MBÚ sloužit jako plnohodnotný nástroj odpadového hospodářství, musí se alespoň přibližovat úrovni ochrany životního prostředí vysoce vyvinutých zařízení na energetické využívání odpadu:
-
Procesní plyny vznikající při procesu MBÚ musí být čištěny.
-
Odpadní vody vznikající při procesu MBÚ musí být zpracovány.
-
Výstupem z procesu MBÚ musí být alternativní či náhradní palivo.
Při splnění těchto podmínek je vize nákladově výhodného zpracovaní komunálního odpadu bez spalovacího procesu naprosto neudržitelná:
-
Procesní plyny musí být za účelem jejich hygienizace podrobeny termické, případně katalytické oxidaci.
-
Při sušení (termické stabilizaci) alternativního paliva je zapotřebí energie.
-
Vyrobené alternativní palivo (v závislosti na systému váhově cca přes 50 % výchozího komunálního odpadu) i generovaný bioplyn musí být spáleny.
Na rozdíl od zařízení na energetické využívání odpadu je v celkovém technologickém řetězci MBÚ nutné spalovací proces nasadit decentrálně, což má za následek různé emisní body. Tuto skutečnost je při bilancování procesu nutné zohlednit. Parciální, nekomplexní posuzování procesu MBÚ nemůže vést k objektivním výsledkům.
V souvislosti se zákazem skládkování nezpracovaného odpadu v SRN je prospěšné dotknout se následujícího problému:
V SRN je v současné době (2009) různým způsobem skladováno již několik milionů tun alternativního paliva. V tomto případě se nejedná o produkt, jehož znakem je pozitivní cena, kterou kupující zaplatí.
Alternativní palivo vyrobené procesem MBÚ zůstává odpadem, za jehož odběr musí výrobce zaplatit. Znamená to, že se v případě odběru alternativního paliva jedná o zpracovatelskou službu odběratele vůči výrobci. Tomuto odhadnutému množství vyrobeného náhradního paliva není k dispozici kapacita na straně odběratelů. Odhaduje se, že je možné ročně v Německu zpracovat cca. 1,0 mil. tun náhradního paliva vyrobeného procesy MBÚ. Důvody tohoto zpracovatelského deficitu je třeba hledat v nerovnováze nabídky náhradního paliva a poptávky po něm.
Jako odběratelé přicházejí v úvahu cementárny, elektrárny, speciálně pro spalování náhradního paliva upravená průmyslová energetická zařízení a spalovny komunálního odpadu.
Paradoxní na této situaci je právě skutečnost, že procesy MBÚ měly původně spalovny komunálního odpadu eliminovat.
Náhradní či alternativní palivo, vyrobené procesy MBÚ ze zbytkového komunálního odpadu, vykazuje sice vyšší výhřevnost než výchozí materiál, ale také stejné či podobné škodliviny. Je tedy třeba počítat se stejnými emisemi jako u spalování odpadu. Nicméně je mezi „mechanickými“ vlastnostmi výchozího materiálu – zbytkového komunálního odpadu a náhradního paliva podstatný rozdíl. U náhradních paliv je patrný rozdíl při dávkování do ohniště, rozdíl v přivádění oxidačního média, jakož i rozdíl v možnosti regulace výkonu ohniště.
V případě monospalování náhradního paliva není technika vlastního spalovacího procesu náhradního paliva dosud jednoznačně determinována. V úvahu přicházejí roštová či fluidní ohniště, která však musí být napojena na standardní vysokovýkonný systém čištění spalin s veškerou technickou infrastrukturou.
Klasická zařízení k energetickému využívání komunálního odpadu jsou koncipována pro nezpracovaný odpad. V případě spoluspalování náhradních paliv se musí, z důvodů jejich vyšší výhřevnosti, zmenšit hodinové prosazení odpadu. U spoluspalování náhradního paliva lze dále očekávat vyšší obsah koncentrace chloru ve spalinách, což může mít za následek destrukci tlakových systémů kotle.
Provozovatelé zařízení musí vyžadovat pro náhradní paliva vyšší cenu, než je tomu v případě energetického využívání zbytkového komunálního odpadu.
Spoluspalování náhradních paliv v elektrárnách bude, pomineme-li emise do ovzduší, z technického hlediska fungovat jen do doby, kdy se z důvodů korozívních jevů podstatně nesníží fond provozní doby.
Jestliže se na problém podíváme komplexně a v odpovídajících souvislostech, konstatujeme na straně výstupů z MBÚ velkou řadu ekologických otazníků či nejistot.
NEJISTOTA = RIZIKO