Mechanicko-biologická úprava se snaží vytěžit ze směsného zbytkového komunálního odpadu ještě nějaké využitelné látky. V České republice většina směsného odpadu končí na skládkách a není dále využívána. Na tomto webu se vám snažíme ukázat, že by bylo nejlepší tyto zbytky vzít a rovnou spálit a vyrobit z nich energii.
Existuje ale ještě jeden názor - že ve směsném odpadu je ještě dost využitelných látek a proto by stálo za to je zkusit nějak získat. Na to má sloužit technologie MBÚ.
V letech 2005-2008 běžel projekt VaV – Ověření použitelnosti metody mechanicko-biologické úpravy komunálních odpadů a stanovení omezujících podmínek z hlediska dopadu na životní prostředí, který měl ověřit, zda je tato metoda vhodná v našich podmínkách.
Projekt zadalo Ministerstvo životního prostředí a na jehož řešení se podílely významné společnosti Fite, a. s., Sita CZ, a. s., a Eco Consulting Group, s. r. o. Během tří let podrobných analýz bylo získáno velké množství dat. Ukázalo se, že tato metoda není příliš vhodná pro naše odpadové hospodářství. Není u ní problém s technologickým vybavením nebo zpracování odpadů. Základní problém spočívá ve využití vytříděných složek.
Jak to funguje
V zařízení MBÚ se směsné komunální odpady drtí a pak třídí na různých drtičích a sítech. Směsný odpad se tak rozdělí v zásadě na dvě hlavní složky:
* Lehká frakce (někdy se jí říká "nadsítná"), v níž jsou hlavně kusy papíru, plastů a část biologických materiálů. Má sloužit k výrobě alternativního paliva, které by se spalovalo a vyráběla by se z něj energie.
* Těžká frakce ("podsítná"), v níž jsou všechny ostatní zbytky, zejména biologicky rozložitelné látky. Tato frakce se ještě zpracovává za přístupu nebo nepřístupu vzduchu. Dochází přitom k "vyhnívání", během kterého se rozloží biologicky rozložitelné látky. Za přístupu vzduchu probíhá kompostování, výsledný produkt by měl sloužit jako kompost. Při zpracování za nepřístupu vzduchu (anaerobní digesce) se dá získat metan (=energie) a zbytek se opět kompostuje.
Problémy těžké frakce:
Její kompostování je obtížné - z odpadu v ní zůstávají baterie, rozbité žárovky a lékovky.
U kompostu – výrobku z kompostárny - se povinně testuje tak zvaná vyluhovatelnost: sleduje se, jestli se ve vlhkém prostředí z hotového kompostu nevylučují nevhodné látky.
Surová podsítná frakce uvolňuje do vodného prostředí poměrně vysoké koncentrace z pohledu současné legislativy nežádoucích látek, například organický uhlík. Kompostováním došlo ke snížení těchto ukazatelů až na desetinu původních hodnot. Nicméně i potom podsítná frakce nebo takzvaný kompost překračuje dnešní limity pro skládkování, takže ji v podstatě nelze použít ani jako technologický materiál pro úpravu skládek.
Těžkou frakci se také pokoušeli zpracovat anaerobně – tj. nechat ji vyhnít bez přístupu kyslíku. Testy na anaerobní zpracování dopadly podobně jako u kompostování, navíc bylo toto zpracování velmi nákladné.
Závěr studie:
Podsítnou frakci z mechanicko-biologické úpravy nelze dále využít. Ani po kompostování nebo jiné stabilizaci nelze použít jako kompost nebo alespoň rekultivační materiál. Jedinou možností je ukládat ho na speciální skládky.
V Německu pracuje přes padesát zařízení MBÚ. Pro stabilizovanou podsítnou frakci, která nejde využít, mají speciální skupinu skládek. Limity pro ukládání na ně jsou m zhruba třikrát vyšší než u běžných skládek komunálního odpadu a znamenají proto větší ohrožení životního prostředí.
Ale hlavně: MBÚ se přece buduje, aby se méně skládkovalo! A tady, po všech úpravách na složitých zařízeních, se konečný produkt zase jen uloží na skládku.
Problémy lehké frakce:
Při MBÚ jde však hlavně o lehkou, nadsítnou frakci, která se dá dále energeticky využít. Kdo může využívat nadsítnou frakci z MBÚ?
Náhradní či alternativní palivo, vyrobené procesy MBÚ ze zbytkového komunálního odpadu, vykazuje sice vyšší výhřevnost než výchozí materiál, ale také stejné či podobné škodliviny. Je proto třeba počítat se stejnými emisemi jako u spalování odpadu.
Cementárny
V České republice mají cementárny velký zdroj alternativního paliva v použitých pneumatikách. O nadsítnou frakci nemají příliš zájem, protože je velmi různorodá (podle odpadů, které se sejdou). Cementárny potřebují, aby palivo mělo co nejstabilnější složení. Navíc má nadsítná frakce vysoký obsah chlóru, který využití v cementárně ztěžuje.
Stávající spalovny komunálního odpadu
Stávající spalovny komunálních odpadů (v ČR jsou tři) nemohou tuto frakci využít, protože má vyšší výhřevnost než směsný odpad a její uplatnění by způsobilo technologické potíže.
Speciální spalovny
Tam, kde se v Evropě energeticky využívá nadsítná frakce z MBÚ, se pro ni musí vybudovat speciální spalovna "monozdroj". Je nastavena tak, že může jako palivo využít výhradně frakci z MBÚ. Nic jiného spalovat nemůže.
V Německu byly v letech 2002-2004 MBÚ velmi rychle vybudovány, aniž se myslelo na to, co bude s nadsítnou frakcí. Monozdroje se teprve teď dostavují. Nadsítná frakce, pro kterou nebylo několik let využití, se skladovala, případně se podloudně a nelegálně pašovala do okolních zemí, tj. také k nám.
Využití v jiných zdrojích
Teoreticky by bylo možné spoluspalovat výhřevnou frakci v jiných zdrojích, jako jsou teplárny, elektrárny atd. Zejména zařízení s fluidním spalováním by s využitím výhřevné frakce neměly technické potíže.
Problém je, že legislativa považuje výhřevnou frakci stále za odpad. »Vzduchařské« normy pro spoluspalování jsou tak přísné, že provozovatelé zdrojů o tuto frakci nemají zájem. Proto i v Německu raději vsadili na monozdroje.
Závěr studie:
O nadsítnou, energetickou frakci z MBÚ u nás není zájem, respektive nejsou u nás zdroje, které by byly schopny ji využít.
Zdroj: Fite, a. s., Sita CZ, a. s., a Eco Consulting Group, s. r. o.