Zákon o odpadech je základním českým zákonem pro oblast odpadového hospodářství. Zavedl takzvanou "hierarchii odpadů", kde na prvním místě stojí předcházení vzniku odpadů a na druhém místě je znovupoužití již nepotřebných výrobků. Pro odpady pak dále platí, že materiálové využívání odpadů (recyklace) má mít přednost před energetickým využíváním, a to by zase před odstraňováním odpadů (tedy skládkováním).
Základní pojmy používané v zákoně
Komunální odpad
Veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
Nakládání s odpady
jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.
Skládka odpadů
Technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země.
Materiálové využití odpadů
Náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie.
Energetické využití odpadů
Použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie.
Odstraňováním odpadů
Činnosti uvedené v příloze č. 4 k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších úprav.
Nejdřív využít!
Zákon o odpadech v paragrafu 11 "Přednostní využívání odpadů" říká, že uložením na skládku mohou být odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví. Každý má při své činnosti zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Tato hierarchie se však bohužel v praxi příliš nedodržuje, jinak by většina komunálních odpadů nemohla končit na skládkách (což je vlastně odstranění odpadů).
Odpad musí hořet
V paragrafu 22 "Zvláštní ustanovení pro spalování odpadů" jsou stanoveny podmínky, podle kterých se určuje, zda jde o prosté spalování odpadů bez dalšího užitku (tedy proces nežádoucí) nebo zda jde o energetické využití odpadů (tedy proces užitečný). Za energetické využití se považuje jen spalování takových odpadů, které jednoduše řečeno hoří samy, tj. nepotřebují ke svému hoření podpůrné palivo. Druhou podmínkou je, aby se vznikající teplo použilo pro potřebu vlastní nebo dalších osob. Pokud tyto dvě základní podmínky nejsou splněny, nedá se mluvit o energetickém využití odpadů. Všechny tři české spalovny komunálního odpadu tyto podmínky splňují. Správně bychom je proto neměli označovat jako "spalovny" odpadu, ale jako "zařízení na energetické využití odpadů". Slovo spalovna totiž označuje místo, kde je odpad jen spálí bez dalšího užitku, což v případě českých zařízení není pravda.
Plné znění zákona zde