PRVNÍ SPALOVNA ODPADŮ BYLA V BRNĚ

První spalovna u nás byla v provozu v Brně od roku 1905 a sloužila svému účelu až do roku 1941. Na konci druhé světové války byla její budova vybombardována.

Byla to vůbec první spalovna na území Rakousko-Uherské monarchie, která již v té době využívala spalování odpadu k výrobě elektrické energie.

Na počátku 20. století mělo město Brno 115 000 obyvatel a podobně jako většina velkých měst kontinentu i Anglie se potýkala s problémem odpadů z domácností, tržišť a ulic. Na předměstí vybíhaly některé ulice takřka do středu skládek, které byly ohniskem všech možných nákaz (úplavice, tyfus).

Radní města na počátku 20. století rozhodli, že jediným řešením je svoz a spalování odpadů.

Spalovna zemskeho hlavniho města Brna

Co bylo v odpadech

Před zahájením práce na projektu bylo nutné vyřešit otázku, jestli městské odpady samy hoří. Ověření provedl v roce 1900 prof. Max Hönig (radní města Brna). Rozbor odpadu dělal tak, že odpad z města přesíval přes síto a rozdělil ho na dvě složky. První měla kousky menší než 7 mm, což byl hlavně popel a prach. Druhá složka měla kousky větší než 7 mm, a šlo tedy o různé jiné odpady. 

Popela a prachu bylo v odpadech více než tři čtvrtiny. To bylo způsobeno způsobem vytápění – na počátku století prakticky všechny domácností k vaření i vytápění používaly kamna na dřevo a uhlí. Proto bylo málo i větších odpadů – všechno co hořelo, skončilo v kamnech.

Podobným způsobem zkoumali komunální odpad v Brně také v roce 2000. Zjistili přitom, že částic menších než 7 mm je v odpadu jen necelých 9 procent, zbytek tvoří větší odpady. Je z toho vidět, že v Brně už lidé netopí kamny, takže nevyhazují do popelnic popel a zůstává jim mnohem více větších odpadů.

Profesor Hönig v roce 1904 zjistil, že spalitelné složky tvoří zhruba třetinu celkového odpadu a odpady samy hoří bez přídavku dalšího paliva (přesná čísla jsou v tabulce).

Odpady	Částice		Suchý domovní odpad
	Menší než 7mm	Větší než 7mm	Spalitelný	Nespalitelný
Brno – odpad v zimě (1904)	0,843	0,167	0,315	0,685
Brno – odpad v létě (1904)	0,767	0,233	0,38	0,62
Berlín, Hamburk (1904)	0,602	0,398	0,267	0,733
Brno v roce 2000	0,087	0,913

Zdroj: SAKO Brno, a.s. (Spalovna a komunální odpady Brno, a.s.)

 

Technologie na svou dobu pokročilá

Parsonova turbína s turbogeneratorem na střídavý proud

V Brně byl použit systém firmy ALFONS CUSTODIS z Vídně, zavedený také ve Frankfurtu nad Mohanem, Dortmundu a Hanoveru. Spalovací pec měla sedm spalovacích komor ve spojení s BABCOCK-WILCOXOVÝM parním kotlem, za ním byla zařazena PARSONOVA turbína s turbogenerátorem na střídavý proud.

Odpad nejdříve procházel dvěma rotujícími válci, které ho rozmačkávaly a drtily větší kusy – hliněné hrnce, sklo, kovové kusy apod.
Takto upravený odpad se skladoval v zásobníku, který pojal až dvoudenní zásobu odpadu. Odtud se ručně pomocí lopat odpad přesouval na podavač umístěný nad jednotlivými spalovacími komorami. Škvára se odstraňovala z pecí dveřmi za pomoci železných tyčí.

Spalovací proces trval 45 minut při dávkování odpadu v intervalech po 10 minutách o hmotnosti 60–80 kg. Objem odpadu se spálením zmenšil na polovinu. Škvára se vyvážela kolejovými vozíky do chladící věže, pak se drtila a prosívala přes síta. Získaný štěrk se prodával stavitelům a betonářům. Celá soustava byla schopna zpracovat 2000 kg škváry/hod.

V roce 1920 byl při smetárně podnik pro výrobu popelobetonových křížových tvárnic. Vyráběly se ručně ze tříděné škváry, cementu, cemolitu a vody. V roce 1921 byl provoz zrušen pro vysoké výrobní náklady a i díky neosvědčenému upotřebení se staly tvárnice neprodejnými.

 

Dovoz smetí je nejdůležitější

Spalovně se v Brně říkalo smetárna. Největším problémem byl dovoz smetí. Původně byly v každém domě plechové hranaté kbelíky, které zřízenci vysypávali do plechových vozů opatřených zvláštním vyklápěcím zařízením. Městem také projížděly otevřené vozy, ke kterým hospodyně na zazvonění popeláře přinášely smetí v nádobách.

V roce 1929 byly zakoupeny čtyři parní vozy ŠKODA-SENTINEL, kterými se přiváželo smetí ve výměnných kovových kbelících. Odpady se svážely také vozy s koňským potahem. Už na počátku minulého století byly problémy s tříděním odpadů. Ve zprávě podniku – Městská plynárna, elektrárna, smetárna z roku 1936 se uvádí:

Brněnská spalovna zničená za války

„Jest podivuhodné, jak nesvědomití jsou někteří obyvatelé města, kteří odkládají do smetí nevybuchlé náboje, čímž ohrožují dělníky smetárny na životech, zařízení smetárny pak ohrožují demolicí výbuchem. Dosud, bohudík, byly opatrností dělníků tyto výbušniny vždycky včas ze smetí odstraněny a vojenskými orgány zneškodněny.“

 

Konec smetárny

Městská spalovna sloužila do roku 1941, kdy byl její provoz ukončen. V posledních dnech druhé světové války byla městská spalovna včetně blízké plynárny a elektrárny vybombardována, většina speciálních vozů na odvoz odpadků zničena nebo těžce poškozena. Již tehdy se ale v Brně uvažovalo o vybudování spalovny nové.